KÖRMEND, 28.8.2020, 306 km

Ahoj lidi! V pátek 28.8.2020 nás šéf brzy ráno dovezl do maďarského města Körmend, 306 km to bylo. Hezky se nám jelo. Šéfová vyčistila vozíky, dcera Bohdanka nás ladně vložila do těch drátěných beden, co jsou ve vozíku a jelo se. Šéf na svém „ajfonu“ či co to má stále sledoval počasí a byl nervózní z toho, že jednou fouká vítr zleva, podruhé zprava, pak zase nefouká vůbec a měl by…No, sledovat ho byla pro nás zábava. Startovali jsme v Körmendu u Tesca, ale bylo ještě zavřeno, tak jsme museli letět domů s prázdným zobákem. Doma nás už čekalo několik holubářů a prý jsme jim udělali pěknou podívanou. Klid, ticho, mírný svěží vánek a najednou jsme se z vysoké výšky snášeli na střechu holubníku. „Jupí,“ vykřikli někteří a my byli rádi, že se jim náš přílet líbí. Dolétávali jsme v malých hejnech a slyšeli nadšené hlasy: „Tamhle letí, a tam další, a další…“. Je to s těmi našimi holubáři fakt legrace. A kdo vyhrál? Krásná slečna Hermiona. Nechápeme, jak se jí to povedlo, když dokázala porazit i nás, silné kluky. Ale prozradila nám, že je z rodiny Ing. Přemysla Dudy. A jméno Přemysl je v českých dějinách vysoce ceněno. Prý jestli známe dynastii Přemyslovců. Neznáme. Asi tam nebyli holubi. Takhle kdyby to byla linie Jannsenů, Aardenů …… V pátek se nás vrátilo 799 a další kamarádi intenzívně dolétávali hned další den. Sobotní přílet otevřel na pozici 800 holub Doctor a s číslem 894 ji večer ukončil Primus. A to se ještě 5 tuláků vrátilo z předešlých závodů. Dnes je neděle, šéf nás pustil z holubníku ven a my se můžeme koupat a válet v trávě. Paráda. A samozřejmě čekáme další kamarády, kteří dnes určitě také přiletí. Tak se mějte pěkně jako my. Vaši Talenti.
"Šéfe, běž nám do Tesca něco koupit do zobáčku!" Nekoupil.
Petr David byl ochotnější, dal nám alespoň napít vody.
...a pak nás pustil z vozíků ven.
A jsme doma.
Kdo vleze do holubníku jako první?
Hermiona
Dolétáváme v malých hejnech pro lepší požitek diváků.
Těší nás, že máme i diváky.
Když se pánové nedívají do oblak, tak se dívají do svých chytrých telefonů."Je tam ten můj holub?", ptají se.
Sobota ráno. Je po dešti a šéf Standa ani nedoufá, že se někdo z nás vrátí. My už však sedíme na střeše a čekáme. Radost velká se však nekoná, protože nám nějaké auto při otáčení vjelo do plotu. Ach jo. Ještě že jsou blízko kamery.
Dnes je neděle a my máme relax.
Závody s holoubky se blíží ke konci a svůj konec mají také prázdniny. I když se mi nechce, musím se rozloučit s dědou Standou, babičkou Bohdankou, tetou Bohdankou i s malým Vojtou a nechat starost o holoubky na nich. Odjíždím směr Brno a 1. září nastupuji ve škole již do 2. třídy. Ale nebojte se. Budu vám fandit i na dálku a samozřejmě finále si nenechám ujít. Takže - na finálovém závodě to spolu roztočíme. Eliška Matušková
 

Přihlásit se



Partneři